Zbraně v ranném středověku

Sekery jednoruční

Možné využití v rámci všech kultur jako hlavní nebo záložní zbraň, sekery zásadně jednobřité max. s tupým kladívkem proti čepeli. Tvarově různorodé od slovanských seker s tenkým ostřím po poměrně těžké vikinské sekery.
Vhodné pro lehkooděnce i těžkooděnce v kombinaci se štítem.
Pro začátečníky zbraň velice vhodná s ohledem na cenu a možnosti využití. Nutné pouze „dostat do ruky“ je to pádná zbraň.
Se štítem se jedná o zbraň do první linie.
Toporo vhodné z tvrdého dřeva (jasan) a lépe štípané - více vydrží.

Sekery dvojruční (dánské, danaxy)

Využití jako primární zbraň u vikingů případně Sasů. V zásadě se jedná o těžší sekery na násadě delší než 100cm, ale maximální délka by měla dosahovat po bradu bojovníka (ne 3metrové násady). Vhodné spíše k těžší zbroji a pro elitu.
Násadu z tvrdého dřeva, lépe štípanou, méně vhodné z mladých stromků. sekera VŽDY jednobřitá
pozn: v případě upravených „pracovních seker- dřevorubecká“ možné využití s patřičným zdůvodněním i jiných kultur (ovšem s odpovídající délkou topora).

Kyje a bulavy

Nejjednodušší zbraň vhodná pro každého. Pro nováčky vhodná zbraň díky poměrně snadnému zacházení a nízkou cenou. Využitelné v kombinaci se štítem případně i samostatně. V podobě bulavy se jedná o železný kruh na klacku. Využití jak u kyje.

Kopí

Využití jednoruč i dvojruč v závislosti na hmotnosti a délce ratiště. Možné využití kopí s křidélky nebo bez nich u všech kultur.
Jedná se o zbraň do druhé linie- možno napadat protivníka zpoza hradby štítů. V případě jednoručních kopí možné využití v kombinaci se štítem
Pro začátečníky středně vhodná zbraň - většinou dobrá cena, ale nutno zvládnout techniku bodu - nebodat na krk a obličej. Na druhou stranu výhoda je, že se nováček má možnost více otrkat z větší vzdálenosti.
Všechny kopí pro boj musí mít hrot upraven (otupení do pětikoruny, kladívko…).

Saxy a bojové nože

Jedná se o většinou krátké jednobřité sečné a případně bodnosečné a řezné zbraně, většinově využité jako záložní zbraň k tyčové nebo jiné zbrani pro kombinaci se štítem. Zbraň vhodná v modifikaci pro všechny kultury i společenské vrstvy.

Meče

Buď jednobřité nebo dvoubřité a pouze jednoruční s krátkou záštitou. Využití u všech kultur. Obecně až na výjimky se jedná o sečné zbraně, bodat sice technicky lze ale v bojích bod nepoužívat s ohledem na nebezpečnost.
Jedná se zbraň pro elitu - proto vhodné mít odpovídající vybavení- pochvu, těžkou zbroj nebo alespoň dostatečně upravenou prošívanici.
U vikingů možné využití i jednobřitých „mečů“ – langsaxů a screamasaxů.

Vrhací zbraně

Oštěpy- velice špatně použitelné, problém je že nelze dobře skloubit dobrý tvar, vhodnou použitelnost a bezpečnost zbraně. Vhodné je také mít určitou techniku při použití (ještě markantnější u francisek).

Štít

Primární prostředek obrany jednoručním zbraním, případně jako doplněk pro člověka s těžkým kopím nebo danaxem (pokud má popruh).
Jedná se o štít zhruba kruhového tvaru popř. oválného. Rozměr by měl být odpovídající velikosti bojujícího kvůli hmotnosti a krytí ploše. Obecně platí, že čím větší štít, tím větší plochu pokryje a není potřeba s ním tolik pracovat. Zase na druhou stranu se pronese.
Materiál vhodný bud prkýnka (ideálně lípa) popř. možné i překližka, ale ty je potřeba z obou stran překrýt plátnem či kůží.
Kraje štítů kvůli odolnosti opatřit surovkou nebo provazem.
Do středu štítu dát puklici (buď železnou nebo dřevěnou, případně koženou) a s pěstním držením, teoreticky možné využití bez puklice (u Slovanů) s jezdeckým držením. Na přední stranu štítu ideálně nakreslit znak skupiny.
Pro jednodušší nošení na zádech při přesunech možno opatřit popruhem (buď opasek nebo lano…)
Štít lze také využít jako zbraň.